Katedra sociální geografie
a regionálního rozvoje
Přírodovědecká fakulta
Ostravská univerzita v Ostravě
Kranichova 8
710 00 Ostrava - Slezská Ostrava
Katedra sociální geografie
a regionálního rozvoje
Přírodovědecká fakulta
Ostravská univerzita v Ostravě
Kranichova 8
710 00 Ostrava - Slezská Ostrava
Leoš Jeleček, Jiří Martínek
jelecek@natur.cuni.cz; martinek_jiri@centrum.cz
UK v Praze, PřF, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43, Praha 2
Historický ústav AV ČR, Prosecká 76, 190 00, Praha 9
Vyšlo: Klaudyan 4/2007, č. 2, s. 42-48.
"Zeměvědu náš národ pěstoval vždy, čítáť jako na každém poli také v tomto oboru řadu světoznámých učenců a badatelů, jakož i nejednoho vynikajícího
cestovatele; avšak rozkvět a rozsáhlost zeměvědy dnešní vymáhají zorganizování práce všech v popředí stojících mužův až ke přátelům oboru tohoto.
Objem zeměvědy dnešní jest tak rozsáhlý, že vyžaduje soustavného třídění sil dle jednotlivých úkolů a potřeb...".
Jan N. Woldřich 20. října 1894 na valné hromadě České společnosti zeměvědné.
Tento stručný článek obsahově vychází z posteru o vzniku a vývoji České geografické společnosti, který jsme prezentovali na XXI. sjezdu ČGS konaném ve dnech 30. 8. – 2. 9. 2006 v Českých Budějovicích.
Konec 19. století, konec „la belle epoque“, byl obdobím vyvrcholení politických, národnostních a sociálních zápasů odehrávajícím se na pozadí fází rozmachu a dovršení průmyslové revoluce. Od 60. let téhož století můžeme již hovořit o moderním českém národě usilujícím o plnohodnotný kulturní, společenský a vědecký rozvoj.
Vedle utrakvistické Královské české učené společnosti nauk (KČSN; byla založena již v roce 1784) přibyla v roce 1890 Česká akademie věd a umění (ČAVU), jako společnost významných vědců. Ta však neměla vlastní vědecká pracoviště; ostatně i její zřízení bylo možné jen díky daru mecenáše Josefa Hlávky. Přitom badatelskou instituci vybavenou ústavy navrhl zřídit již v roce 1861 významný lékař, fyziolog a filozof Jan E. Purkyně. I KČSN se v té době počeštila – němečtí badatelé z českých zemí si založili vlastní Deutsche Akademie der Wissenschaften – avšak i ta byla spíše souborem soukromých či univerzitních badatelů než samostatným vědeckým pracovištěm. Geografie v obou společnostech navíc zaujímala pouze okrajovou roli.
Pro rozvoj jednotlivých oborů byly tehdy důležitější vědecké spolky, jakými byla Jednota českých matematiků a fyziků (založena v roce 1862), Historický klub (1872), Jednota filozofická (1881) apod. S jejich vlivem vydávané časopisy – například v roce 1895 založený Český časopis historický, dále Národopisný sborník českoslovanský (dnes vychází s názvem Český lid, založen 1897), Slovanský přehled (1899) – vycházejí dodnes a zpočátku sloužily i geografii. Stejně tak již dříve založená periodika, jako byl třeba Časopis českého (nyní Národního) muzea, vycházející již od roku 1827, poskytovaly české geografii jistý prostor, přesto vše si však náš obor vyžadoval mnohem větší „místo na Slunci“.
Zakládání vědeckých spolků dokládalo, že koncem 19. století byl moderní český národ zformován a emancipován s německou částí obyvatelstva Česka a že jeho politické strany byly v potřebné struktuře již stabilizovány. Ekonomická síla české buržoazie byla konkurenceschopná a umožňovala podporovat rozvoj národní vědy i kultury v období, kdy společnost spěla k prvním všeobecným volbám v roce 1907.
Proto I v české geografii dozrála potřeba ustanovit kolektivní organizátory oboru a platformy pro vědecké diskuse, tj. vědecký časopis, a k zajištění jeho vydávání svou vědeckou společnost. V tom byla opožděna např. za geografií rakouskou, neboť vídeňská Společnost, s působností celorakouskou (předlitavskou), byla založena už roku 1856. Jejími členy byli například Jan Palacký, Karel Kořistka či Emil Holub. Dříve byla založena i maďarská geografická společnost (1872). Stejně tak geografická periodika ve světa vycházela tehdy již řadu desetiletí, například v Německu nejprestižnější geografický časopis své doby, Petermanns Geographische Mitteilungen, od roku 1855.
Hlavním hybatelem příprav založení české zeměpisné společnosti byl středoškolský profesor Jindřich Metelka (1854–1921). Pod názvem Česká společnost zeměvědná byla založena 1. května 1894 na ustavující schůzi konané v Kaulichově domě, sídle Geografického ústavu Karlo-Ferdinadovy university, založeného J. Palackým (1830–1908) v r. 1888 na Karlově náměstí v Praze. Schůzi předsedal vynikající český statistik (zakladatel a první vedoucí zemského statistického ústavu), geodet, kartograf a geograf Karel Kořistka (1825–1906). Ten působil, ač národnostně Čech, na německé technice v Praze, protože nezískal profesorskou stolici ani v českém Vědeckém učení technickém, ani na české části Karlovy univerzity.
Prvním předsedou České společnosti zeměvědné (dále i Společnost), která působí po mnoha změnách názvu (vyvolaných státoprávními změnami) prakticky bez přerušení až dodnes, se stal geolog Jan Nepomuk Woldřich (1834–1906), tajemníky se stali Jindřich Metelka a Josef Frejlach (1865–1938). Mezi zakládajícími členy byla řada významných geologů, geografů a cestovatelů: Vojta Náprstek, Emil Holub, Václav Švambera, Josef Štolba, Josef Wünsch aj. V souladu s dobovým paradigmatem geografie se Společnost orientovala spíše na geografii fyzickou, sociální složka byla (v duchu teorie štrasburského Georga Gerlanda, k němuž se hlásili Woldřich i Frejlach) spíše opomíjena. Již v létě 1895 se J. Metelka a J. Palacký zúčastnili 6. Mezinárodního geografického kongresu v Londýně, a to jako delegáti Společnosti.
Hlavním cílem Společnosti bylo vydávání vědeckého časopisu. S názvem Sborník České společnosti zeměvědné začal takovýto časopis vycházet s vročením 1895 (první číslo však vyšlo již v listopadu 1894), prvními redaktory byli J. Metelka a J. Frejlach. V letošním roce 2007 vychází již jeho 112. ročník, nyní s názvem Geografie–Sborník české geografické společnosti. Název časopisu se často měnil (viz jejich seznam), ale až na válkami způsobené hiáty sborník vycházel pravidelně, přičemž se jeho rozsah postupně stabilizoval na čtyři čísla ročně.
Již od počátku se Společnost podílela na přípravě některých velkých geografických projektů. V letech 1900–1924 zejména na vydávání českého atlasu světa (Ottův zeměpisný atlas). Agilní J. Metelka podnítil i vydávání Knihovny České společnosti zeměpisné, v níž vycházely rozsáhlejší odborné práce. Jistá rivalita mezi Společností a univerzitou, způsobená hlavně neshodami mezi J. Metelkou a J. Palackým, skončila koncem prvního desetiletí 20. století zvolením Palackého nástupce Václava Švambery (1866–1939) jejím tajemníkem. Jeho zásluhou Společnost konečně získala odpovídající prostorové zabezpečení v Geografickém ústavu univerzity, umístěném v nově vystavěné budově na Albertově (1914).
Nové perspektivy se před českou geografií otevřely se vznikem československého státu. Redakce Sborníku ČSZ (v té době ve složení Jiří V. Daneš, Viktor Dvorský a Cyril Purkyně) v doslovu k jeho 24. ročníku (1918) uvedla: „Česká společnost zeměvědná uzavírá jako celý československý národ velké období své činnosti. Možno je nazvati obdobím příprav. Není třeba opakovat, čím jsme byli doposud a čím začínáme být po 28. říjnu 1918“.
Vznik Československa a následující období znamenalo pro Společnost velké změny. Postupně se v ní utlumily činnost a vliv geologů, česká geografie se orientovala více přírodovědecky, rozvolňovalo se její propojení s historií. V červnu 1920 se z Filosofické fakulty UK vydělila samostatná Přírodovědecká fakulta spolu s Geografickým ústavem, řízeným V. Švamberou. Na mimořádné valné schůzi 1. 12. 1920 byl název Společnosti změněn na Československá společnost zeměpisná (ČSSZ) a předsedou se stal edičně velmi aktivní středoškolský profesor Stanislav Nikolau (1878–1950). V únoru 1921 byl založen její Akademický odbor, sdružující univerzitní studenty geografie, v roce 1924 pak Odbor ČSSZ v Brně vedený autorem první česky psané syntézy geografie Českosloevenska Františkem Koláčkem (1881–1942), který spolu s dalšími brněnskými geografy, Bohuslavem Hrudičkou (1904–1942) a Františkem Říkovským (1901–1942), také účastníky odboje, byl umučen v nacistickém koncentračním táboře.
Společnosti přibyla i spolupráce na vydávání učebnic, v němž se angažoval zvláště S. Nikolau; jeho zásluhou byl zvýšen počet hodin zeměpisu na středních školách. Rozvíjela se i mezinárodní spolupráce našich geografů. Prahu navštívili např. Albert Demangeon, Jovan Cvijič, Sven Hedin a Roald Amundsen. Čeští vědci se podíleli na Sjezdech slovanských geografů, z nichž první se konal roku 1924 v Praze.
Ve dnech 13.–14. 12. 1930 se poprvé konal sjezd Československé společnosti zeměpisné v Brně. Do konce první republiky se konaly ještě další tři sjezdy, v Bratislavě, Plzni a Olomouci. V tomto období se česká geografie i nadále pouštěla do velkých projektů, jako byla např. edice starých map Monumenta Cartographica Bohemiae (Václav Švambera, Karel Kuchař a František Roubík 1931–1938). Německá univerzita v Praze vydala pod vedením konkurenční edici Kartographische Denkmäler der Sudetenländer (ed. B. Brandt), což bylo i projevem narůstajícího rozpolcení československé společnosti. V roce 1935 vyšel s relativně menším podílem Společnosti velkoryse pojatý Atlas republiky československé, v letech 1929–36 vycházela i desetisvazková Československá vlastivěda redigovaná Václavem Dědinou (1870–1956). Naprostá většina jejích autorů byla členy ČSSZ, která jejich práci v rámci možností podporovala.
Po zániku Československa a okupaci nacistickým Německem Společnost musela změnit svůj název na Česká společnost zeměpisná a právě památného dne 17. 11. 1939 ukončil činnost její Akademický odbor. Členství ve Společnosti bylo vázáno na tzv. árijské prohlášení. Krátce před tím zemřel i její dlouholetý předseda V. Švambera. Sborník mohl vycházet jen v omezeném rozsahu. Jeho 46. ročník vyšel během dvou let, 1940–41, ovšem jen s články „nedráždícími“ okupační úřady. Ty nakonec v listopadu 1944 vydávání Sborníku stejně zastavily (zřejmě ani ne tak kvůli nevhodnému obsahu, ale pro nedostatku papíru).
Po osvobození Československa v květnu 1945 byla činnost Společnosti záhy v plném rozsahu obnovena. Její předseda z období protektorátu S. Nikolau byl obviněn z kolaborace a uvězněn (nakonec ale ze zcela jiných důvodů, než pro spolupráci s okupanty). Novým předsedou se v březnu 1946 stal Josef Pohl-Doberský (1888–1967). Obnovila se činnost Akademického odboru i brněnské pobočky a 9. března 1946 byla založena i bratislavská pobočka Společnosti, a to jako Slovenská zeměpisná spoľočnosť – odbor ČSSZ v Bratislavě.Do jejího čela byl zvolen český geograf profesor Jan Hromádka, který se podstatně zasloužil o rozvoj geografie na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Ve dnech 29. 10.–1. 11. 1947 se konal v Praze pátý sjezd Společnosti.
Slibný rozvoj její činnosti byl však „usměrněn“ nástupem komunistického režimu v únoru 1948. Na vysokých školách probíhaly kádrové čistky v řadách pedagogů (z PřF UK v Praze musel odejít prof. Jiří Král) i studentů. V roce 1950 bylo jako všem spolkům i ČSSZ odebráno vydavatelské oprávnění. Tím zanikla edice Knihovna ČSSZ, v níž od roku 1908 vyšlo 17 svazků (odbor ČSSZ v Brně vydal dokonce 30 publikací). Téhož roku zanikl i Zeměpisný magazín, vydávaný v letech 1945–50 pod redakcí Josefa Kunského a Rudolfa Málka. Na stránkách Sborníku, kontrolovaného cenzurou, se musely objevovat ideologicky motivované články (srov. článek „Význam díla J. V. Stalina pro geografii“, roč. 1953) i proto v něm postupně převládla fyzicko-geografická tematika. V roce 1950 musel ukončit činnost i Akademický odbor ČSSZ, jenž byl začleněn do „univerzálního“ Československého svazu mládeže. V roce 1954 byla Společnost přiřazena k právě založené Československé akademii věd a stala se sice dobrovolným, avšak výběrovým sdružením vědeckých a odborných pracovníků v oborech geografických věd.
Náznak „tání ledu“ ve 2. polovině 50. let poněkud změnil i situaci v české geografii, do té doby téměř izolované od „západní“ vědy. Po řadě let se v roce 1956 Josef Kunský a Jaromír Korčák mohli zúčastnit kongresu IGU v Rio de Janeiru. Ve větších městech začaly vznikat další regionální pobočky ČSSZ, první z nich v Opavě (1957). Členové Společnosti se podíleli nejen na zpracování reprezentativních děl jakými byli národní Atlas ČSSR (1966, hlavní redaktor Antonín Götz, zpočátku Karel Kuchař), Atlas československých dějin (1965, hlavní redaktor historik Jaroslav Purš), jakož i dodnes nepřekonaný mapový soubor Poznáváme svět s informačně bohatými texty. Ustálila se i institucionální struktura naší geografie, když po nezdaru zaviněném rozpory mezi jejími čelnými osobnostmi v období formování Československé akademie věd (1952–1953) byl až v roce 1962 z několika menších pracovišť vytvořen Geografický ústav ČSAV se sídlem v Brně a pobočkou v Praze. Ústav disponoval poměrně velkou finanční a materiálovou základnou, využitelnou i k podpoře Společnosti. Ve své pražské pobočce uvolnil místnosti pro sekretariát ČSSZ, knihovna Společnosti byla umístěna v Brně.
V nadějích plném období "Pražského jara" byl v dubnu 1968 obnoven studentský Akademický odbor ČSSZ. Na konec srpna 1968 byl svolán 11. sjezd Společnosti do Olomouce, v důsledku okupace vojsky Varšavské smlouvy však byl odložen a konal se až o rok později tamtéž. V návaznosti na přeměnu Československa ve federaci se v roce 1969 oddělila Slovenská zemepisná spoľočnosť a česká část Společnosti změnila svůj název na Česká společnost zeměpisná; z politických důvodů se po třech letech vrátila k předešlému názvu, ač působila jen v Česku. V období politické normalizace, dovršené na budějovickém sjezdu v roce 1972, byl jejím předsedou zvolen brněnský klimatolog Miloš Nosek (1922–1978), který se stal jakýmsi symbolem normalizace v české geografii.
V 70. a 80. letech se Společnost zaměřila především na školskou problematiku (tvořily se nové osnovy základního a středního školství) a na geografii životního prostředí. Nepodařilo se však dokončit i dnes potřebný Geografický terminologický slovník (redigovali Vlastislav Häufler a Miroslav Střída). V roce 1978 byl změněn název Československé společnosti zeměpisné na Československá geografická společnost (ČSGS), podle toho se změnil i název Sborníku. Úspěšně pracovaly studentské odbory Společnosti. Od přelomu 70. a 80. let začaly v jejím rámci působit odborné sekce některých geografických disciplín.
V prosinci 1989 se ČSGS (předsedou byl Václav Král, 1924–2005) plně přihlásila k politickým změnám a vyjádřila podporu stávkujícím studentům. Připravovaný sjezd ČSGS se nekonal a místo něj se v listopadu 1990 sešlo mimořádné valné shromáždění, které změnilo název Společnosti platný dodnes – Česká geografická společnost a novým předsedou zvolilo Václava Gardavského. Změny se dotkly i Sborníku, v němž od poloviny 80. let pro velký rozsah přestala vycházet do té doby každoroční bibliografie československé geografické literatury. Po krátkou dobu ji vydával Geografický ústav ČSAV – ten však byl ke 30. dubnu 1993 zrušen, neboť nebyl schopen, a to i zásluhou nedostatečné vnitřní soudružnosti odolat tlaku ostatních ústavů z oddělení ČSAV věd o neživé přírodě, do něhož náležel. Společnost tím přišla zejména o jeho materiální podporu. Vydávání Sborníku převzalo k tomu vlastně vytvořené Nakladatelství ČGS, které kromě toho vydává geografické učebnice, jejichž autory jsou převážně vysokoškolští učitelé geografie. Dalším periodikem, na jehož vydávání se Společnost podílí, jsou Geografické rozhledy, které po jistých peripetiích od roku 2005 vydává spolu s nakladatelstvím Kartografie Praha, a.s.
V květnu 1994 se v Praze konal jednodenní sjezd Společnosti ČGS. Ta si zvolila nové vedení, jejím předsedou (od tohoto sjezdu s titulem prezidenta) se stal Ivan Bičík a vytyčila své úkoly do počátku dalšího století své činnosti. Sjezd udělil čestné členství kromě jiných svých členů i několika dříve z různých příčin opomenutým geografům, jakými byli např. Josef Kunský, Jindřich Metelka či Julie Moschelesová. Na počest stého výročí vzniku ČGS se v srpnu 1994 v Praze konala úspěšná regionální konference Mezinárodní geografické unie (IGU). Na mezinárodním poli se naše geografie později představila kolektivní monografií „Czech Geography at the Dawn of the Millenium“, vydané u příležitosti kongresu IGU v Glasgow v roce 2004. Za zmínku stojí aktivity ČGS při uvádění v život oficiálního zeměpisného (krátkého) jména České republiky, jímž je od roku 1993 Česko a které začaly shromážděním geografů a jiných odborníků v lednu 1998 na Albertově.
Další sjezdy Společnosti se konaly v letech 1998 (Praha), 2002 (Ústí nad Labem) a 2006 (České Budějovice). Na něm byl prezidentem Společnosti zvolen doc. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc. z Ostravské univerzity. Konaly se na něm semináře jednotlivých odborných sekcí Společnosti, z nich např. v r. 2004 založené sekce pro historickou geografii a environmentální dějiny (v roce 2007 se stala kolektivním členem International Consortium of Environmental History Organizations). ČGS má již delší dobu svou webovou stránku (www.geography.cz), která je pohotovým a účinným nástrojem šíření informací ze života nejen české, ale i zahraniční geografické obce, jakož i kolektivním organizátorem aktivit Společnosti, jejích sekcí a poboček. Již naléhavá je potřeba vydávat i anglickou mutaci webové stránky ČGS obsahující alespoň hlavní materiály. Mohla by sloužit i českému národnímu komitétu geografickému (předseda Rudolf Brázdil z MU v Brně). Byla podstatně rozšířena redakční rada Geografie–Sborníku ČGS (předsedou je nadále Bohumír Janský), a to i o zahraniční členy.
Co říci závěrem? Česká geografická společnost je nyní jediným celorepublikovým institucionálním reprezentantem české geografie a partnerem pro Akademii věd České republiky, k níž je vlastně přidružena. Vzhledem k tomu, že naše geografie není zastoupena ani v Akademickém sněmu AV ČR ani ve Vědecké radě AV ČR. Společnost by se měla podle našeho soudu pokusit o odstraňování dluhů z minulosti, v níž česká geografie měla svůj ústav a vůbec silnější pozici i společenský prestiž.
Postavení a společenský prestiž vědního oboru, s nímž je do určité míry spojeno i jeho financování, značně ovlivňuje jeho medializace (co není v mediích „neexistuje“). Věda se účinně propaguje i mediální prezentací svých čelných představitelů, jakož i oborovými medailemi již dlouhodobě udělované Akademií věd ČR.
Snahy české geografické obce z počátku 80. let 20. století prostřednictvím tehdejšího společného Vědeckého kolegia geologie a geografie ČSAV (po roce 1989 byla kolegia zrušena) prosadit v prezídiu ČSAV zřízení oborové medaile ČSAV za zásluhy v geografických vědách a pojmenovat ji jménem Karla Kořistky neprošly. Byl za tím i zásah „shora“ (ÚV KSČ) mj. právě s demagogickou záminkou, že Kořistka byl profesorem na německé technice, jak je výše uvedeno. Proč by nebyl, když na české škole se místo pro něj nenašlo. Tato skvělá vědecká osobnost, zřejmě nejvýznamnější český geograf 19. století, organizátor přírodovědného výzkumu v Čechách, autor první regionalizace zemědělství, zakladatel české oficiální statistiky atd. neměla v žabomyší české společnosti nepřející každému kdo přečnívá, koncem 19. stol. šanci stát se profesorem na české části University Karlovy nebo ČVÚT.
A tak dnes nemůže ani ČGS, ani geografická pracoviště na universitách, navrhovat Akademické radě AV ČR udělení oborové medaile (např. Karla Kořistky) nejen svým předním osobnostem, ale ani těm světovým geografům, k nimž se ve svých pracích dovolávají.Jiné vědecké obory ji měly a mají, např. historiografie medaili F. Palackého, filologie a sociologie medaili J. Dobrovského, geologie medaili F. Pošepného, chemie medaili J. Heyrovského, biologie G. J. Mendela aj. Domníváme se, že by Česká geografická společnost v součinnosti s Ústavem geoniky AV ČR (viz „Zásady pro udělování...“). mohla, nebo měla vedení Akademie věd navrhnout zřízení oborové medaile za zásluhy v geografii navrhnout. Žijeme přeci v jiné době.
| rok | název |
|---|---|
| 1894–1897 | Jan Nepomuk Woldřich |
| 1897–1907 | Alfred Slavík |
| 1907–1909 | František Augustin |
| 1909–1919 | Filip Počta |
| 1920–1931 | Stanislav Nikolau |
| 1931–1939 | Václav Švambera |
| 1939–1945 | Stanislav Nikolau |
| 1946–1956 | Josef Pohl-Doberský |
| 1957–1960 | Ubald Kolařík |
| 1961–1962 | Jaromír Korčák (úřadující místopředseda) |
| 1962–1969 | Jaromír Korčák |
| 1969–1972 | František Nekovář |
| 1972–1975 | Miloš Nosek |
| 1975–1976 | Otakar Tichý |
| 1976–1978 | Jiří Kousal |
| 1978–1981 | Jaromír Demek |
| 1981–1984 | Václav Gardavský |
| 1984–1990 | Václav Král |
| 1990–1994 | Václav Gardavský |
| 1994–2006 | Ivan Bičík |
| 2006-dosud | Tadeusz Siwek |
| rok | název |
|---|---|
| 1894–1920 | Česká společnost zeměvědná |
| 1920–1939 | Československá společnost zeměpisná |
| 1939–1945 | Česká společnost zeměpisná |
| 1945–1969 | Československá společnost zeměpisná |
| 1969–1972 | Česká společnost zeměpisná |
| 1972–1978 | Československá společnost zeměpisná |
| 1978–1990 | Československá geografická společnost |
| 1990–dosud | Česká geografická společnost |
© Ostravská univerzita 2008 - 2024
Ostravská univerzita, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava