Program sekce G - Historická krajina - historický prostor. Realita a virtualita
- Ivan Bičík
(Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Dlouhodobé změny využití ploch Česka 1845 - 2010
Regionální diferenciace vývoje využití ploch Česka a metodologický aparát výzkumu krajinných změn od poloviny 19. století do roku 2010. Vymezení typologických regionů podobné struktury a vývoje ploch a problémy a rizika
jejich dalšího vývoje využití krajiny. Poster prezentuje výsledky několika projektů podpořených GAČR a dokumentuje využití starých map, archivních pramenů statistické povahy a jejich zpracování technologiemi GIS.
- Václava Horčáková
(Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha)
Enklávy dělnického bydlení v Praze na Smíchově a v okolí
Stopy každodenního života smíchovských dělníků v krajině nenávratně mizí snad ještě rychleji, než tovární budovy, ve kterých pracovali. Schody k Mrázovce, kde kdysi stály domy postavené pro Ringhofferovy dělníky,
dnes vedou do parku, ke sportovištím a k hotelu. Záchrana bývalé dělnické kolonie Buďánka se vzhledem k celkovému havarijnímu stavu jeví jako nepravděpodobná. Jedinou možností, která zbývá, je nová výstavba jakési
repliky doplněné moderními bytovými domy. Současný Smíchov se hlásí spíše ke své předindustriální minulosti venkovských usedlostí, zahrad a letohrádků. Práce na Historickém atlasu měst umožňuje zachytit a připomenout i tyto
dnes zdánlivě méně aktuální stránky dějin města Smíchova, které bylo koncem 19. století nazýváno "stokomínovým Manchestrem".
- Eva Chodějovská
(Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha)
Obraz české krajiny druhé poloviny 18. století. I. vojenské mapování Čech
V rámci tzv. srovnávacích kartografických historických pramenů vyniká pro 18. století I. vojenské mapování. Od roku 1763 bylo postupně ve velkém měřítku mapováno území celé Habsburské monarchie. Výsledkem několik
desetiletí probíhajících prací byly nejenom mapové operáty, ale také písemný materiál (rejstříky, sumáře apod.) – především popisy území. Tyto hutné texty, které pro Čechy čítají přibližně 11.500 stran textu rozdělených
do devatenácti svazků (Anhang zu der Kriegskarte des Königreichs Böheim), odpovídají jednotlivým sekcím mapy a významně ji obsahově doplňují.
Od roku 2010 jsou pod vedením autorky tohoto posteru na Filozofické fakultě UK v Praze v semináři na Katedře pomocných věd historických a archivního studia tyto topografické popisy území Čech edičně
zpracovávány a analyzovány (komparovány jednak s ostatními součástmi souboru I. vojenského mapování, jednak s mladšími kartografickými prameny). Zpracované sekce jsou v německém originálu (po ediční úpravě) i českém
překladu postupně prezentovány na webovém portálu Laboratoře geoinformatiky UJEP: http://oldmaps.geolab.cz, kde doplňují publikované sekce mapy I. vojenského mapování.
Poster představí tento dosud opomíjený pramen k poznání krajiny Čech ve 2. polovině 18. století.
- Pavel Chromý - Robin Rašín
(Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Krajina česko-rakouského pohraničí v 19. a 20. století: vývoj a dědictví
Krajina je jedním z klíčových geografických konceptů. Geografický a historickogeografický výzkum krajiny, zejména jejího využití a změn, má dnes dlouholetou tradici. Zatímco dříve (do konce 50./60. let 20. století)
byl v ústředí zájmu badatelů hlavně popis krajiny a její morfologie (struktur) a také tematika hodnoceni agroprodukčního potenciálu krajiny, dnes (zhruba od 70. let 20. století) se vědci zabývají akcelerujícími změnami
krajiny a řešením problémů negativních dopadů společenských aktivit na krajiny v různých měřítkových úrovních (globální, regionální, lokální). Historičtí geografové přispívají k řešení těchto problémů především analýzou
historických pramenů (zejména starých map, statistických dat, leteckých snímků), rekonstrukcí "historických krajin", interpretací souvislostí jednak dlouhodobých krajinných změn (hybných sil, příčin, důsledků ), jednak procesu formování krajinného dědictví.
Poster prezentuje dvě komparativní studie krajinných změn v česko-rakouském pohraničí. První se zaměřuje na hledání společných (obecných) a odlišných (specifických) hybných sil vývoje pohraniční krajiny na území
Česka a Rakouska v období bipolárně rozdělené Evropy. Druhá je příspěvkem do diskuse o paměti krajiny a formování krajinného dědictví v industriálním období (případové studie krajinných změn v oblasti
Vitorazska a Valticka).
- Veronika Kucrová
(Ústav českých dějin, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy)
Proměny příměstské krajiny Prahy: Cholupicko
Cílem posteru je odhalit proměny exponované oblasti těsně za branami hlavního města, a to formou „odkrývání jednotlivých vrstev dějin“. Kromě kartografických materiálů zde hrají významnou roli i písemné archivní
prameny, které pomáhají odhalovat další děje, jež krajinu formovaly. Zvolený mikroregion Cholupicka je velmi pestrý – od vysokokapacitního sídliště na okraji Prahy přes rychle rostoucí příměstské obce až k místům,
kde se téměř zastavil čas. Jakou budoucnost má tato krajina?
- Zdeněk Kučera - Daniel Reeves - Silvie Kučerová - Martina Hupková
(Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta, Univerzity Karlovy)
Poutní místa – nedílná součást české kulturní krajiny
Poutní místa jsou jedním z krajinných prvků, které k sobě vážou pozornost jak věřících, tak obyvatel bez vyznání. Jako místa zvláštního významu v sobě propojují hodnoty duchovní, vycházející z podstaty náboženství, a světské,
související s ostatními oblastmi lidských hodnot a potřeb. Příspěvek představuje prvotní poznatky projektu, jehož cílem je na příkladě poutních míst diskutovat vztah církve a české společnosti, postavení církevních
památek v kulturním dědictví a roli symbolických míst v tvorbě územních identit a lokálním rozvoji.
- Václav Matoušek - Tereza Blažková - Jan Hájek
(Katedra obecné antropologie, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy; Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha)
Česká krajina 19. a 20. století ve světle industriální archeologie
Katedra obecné antropologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se programově zaměřuje na studium vývoje novověké krajiny Čech. Jedním z hlavních témat pedagogické i vědecko výzkumné práce jsou proměny české
krajiny v důsledku procesu industrializace, resp. obecné modernizace v 19. a prvých desetiletích 20. století. Studium vychází z principů současné britské industriální archeologie - tj. jedná se o komplexní antropologicko
historického studium se zvláštním zřetelem na časoprostorové vztahy s důrazem a na metody terénního studia. Na posteru prezentujeme výběr dokončených, probíhajících i připravovaných projektů. Např. studium vchynicko-tetovského
plavebního kanálu, lánské koněspřežky nebo vývoje železářství na Berounsku.
- Jiří Novák
(Praha)
Kde ležela Kostinka?
V šumavském Podlesí je evidováno několik zaniklých sídel, jedním z nich je i lokalita zvaná Kostinka. Na jejím místě se udála i bitva na počátku 17. století, která mohla znamenat zánik této drobné vsi. Poster se opírá
především o archivní výzkum (desky zemské a katastry), který je doplněn sledováním pomístních jmen i situací v terénu.Výsledkem je pokus co nejpřesněji lokalizovat polohu této vesnice.
- Petr Popelka - Monika Mulková - Renata Popelková
(Katedra historie, Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava; Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity, Ostrava)
Historická krajina Slezské Ostravy a její proměny v 19. a 20. století
Poster názorně demonstruje proměny krajiny Slezské Ostravy od počátku 19. století do třetí třetiny 20. století. Krajina Slezské Ostravy, která je spojena s počátky těžby uhlí na Ostravsku, byla ovlivněna těžební činností
již velmi záhy. Její míra záhy doznala rozsahu, který ohrozil existenci samotného města Slezské Ostravy. Autoři s využitím kartografických, ikonografických i archivních písemných pramenů budou demonstrovat změny zdejší
krajiny a dopad těchto změn na sídelní strukturu, využití krajiny i život člověka.
Autoři považují tento výstup za součást širšího projektu, zaměřeného na výzkum historického vývoje krajiny v ostravsko-karvinském revíru v 19. a 20. století.
- Michal Semian - Pavel Chromý - Zdeněk Kučera - Filip Ryant
(Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)
Koncept dědictví v historické geografii
Poster prezentuje koncept dědictví v rámci historicko-geografického výzkumu na PřF UK v Praze. Poster upozorňuje na vzrůstající význam krajiny ve vědeckém výzkumu, stejně jako v politice a regionálním plánování.
Hodnoty krajinného dědictví lze vnímat především na dvou vzájemně provázaných úrovních: individuálního prožitku a společenské ideologie. Krajinné hodnoty se tak mohou stát součástí identity jedince, oblasti, regionu i národa.
Poster dále zdůrazňuje význam schopnosti územních společenství identifikovat a chránit prvky dědictví při jeho formování a v neposlední řadě ukazuje, že dědictvím může být např. i samotný region.
- Eva Semotanová
(Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha)
Pražský "Green Belt" a jeho proměny v 19. a počátkem 20. století
V souvislosti s urbanizací a industrializací krajiny rostl v českých zemích od 2. poloviny 19. století počet obyvatel ve městech a tím i potřeba nového nezastavěného prostoru. Města zpočátku využívala volnou plochu v rámci
svého historického jádra, v místech zbořeného městského opevnění a částečně i vnitřní nezasídlené plochy (vnitřní městské periferie), postupně však začala expandovat do příměstské krajiny. Praha byla prohlášena otevřeným
městem rozhodnutím císaře Františka Josefa roku 1866 s tím, aby byly zbořeny městské hradby; bourání započalo v roce 1874. Kolem Prahy se některé příměstské obce začaly proměňovat ve významná pražská předměstí s intenzívním
hospodářským, stavebním a kulturním rozvojem, jiné lokality vyrostly takřka „na zelené louce“, v prostoru zeleně, obklopující historické centrum. Mnohá předměstí získala statut města (některá se připojila k Praze před rokem
1920), většina z nich byla v roce 1920 administrativně sloučena s Velkou Prahou s platností od roku 1922. Zelený pás se postupně zaplňoval obytnou i průmyslovou zástavbou.
- Aleš Vyskočil
(Historický ústav Akademie věd České republiky, pobočka Brno)
Krajina, turismus a nacionalismus
Jako reakce na vznik průmyslové, technické společnosti 19. století se v jeho závěru objevil ideál návratu k přírodě. Raný turismus, charakteristický výlety a vycházkami do nedotčených koutů, se proti své podstatě časem
stává jedním z krajinotvorných činitelů. Zvyšující se zájem o poznávání přírodních krás iniciuje budování primární i sekundární infrastruktury, turistické cíle mění svou tvář. V krajině vyrůstají ubytovací zařízení,
kochat se panoramaty kopců a hor je možné ze stále většího počtu rozhleden. Obecná idea turismu měla také svou nacionální tvář. Češi a Němci zpřístupňovali svému národu „svou“ krajinu, na mnoha místech se díky tomu
národnostní řevnivost odrazila v infrastrukturní duplicitě, národní ideologie hrála roli také při lokaci a formě turistických objektů.
Aktualizace: 17. 08. 2011