Naléhavá otázka: Janáček pod kuratelou?

Diskuse k příspěvku

Kdo snad má být poručníkem Janáčka?
Dr. Freemanová chtěla svým příspěvkem vyvolat diskusi. Domnívá se, že naši nakladatelé při vydávání vědeckých edic korespondence, literárního i hudebního díla českých skladatelů (mj. též i Leoše Janáčka) „se přidržují ,čtenářského´ a ,praktického´ zřetele: texty se opravují podle momentálně platných pravidel pravopisu, mění se v nich slova, hudebniny se upravují.“ Má snad na mysli jednotlivé svazky Souborného kritického vydání děl L. Janáčka, které začalo vydávat v poslední čtvrtině minulého století Editio Supraphon (v koedici s Bärenreiterem) a po jeho různých transformacích též nově vzniklé nakladatelství Editio Janáček? To v poslední době vydalo Janáčkovo dvousvazkové Literární dílo a v těchto dnech zde také vycházejí dva svazky kritického vydání Hudebně teoretického díla L. Janáčka. Pravda, korespondence v SKVLJ nevychází. Na někdejší Rektorysovy, Rackovy, Stolaříkovy aj. snahy navázala v devadesátých letech Svatava Přibáňová (ve spolupráci s literárním vědcem Milanem Jelínkem) a v anglické verzi pak John Tyrrell vydáváním Janáčkových dopisů Kamile Stösslové. Ovšem při vydávání hudebního i literárního díla v SKVLJ se vždy postupovalo podle vědecky přísně stanovených edičních zásad, vycházejících z analýz „urtextu“ (J. Burghauser – K. Šolc u literárního díla Dušan Šlosar). Samozřejmě, že se „urtext“ vždy plně respektoval a tam, kde to bylo nezbytné, uváděla se faksimile Janáčkova rukopisu. Nechápu dobře, v čem vidí M. Freemanová „poručnictví“ editorů nad hudebním a literárním odkazem Mistra. Nebo že bychom se snad vraceli do osmdesátých let minulého století, kdy z nepochopení edičních zásad SKVLJ se ptal jeden český hudební historik, zda snad Janáček neuměl zapisovat do not své skladby?
Karel Steinmetz | 31. 05. 2008 (17:58:21) | reagovat
© Ostravská univerzita 2008-2020 | technický kontakt
© Ostravská univerzita 2008-2020