Konference Čeština
- jazyk slovanský 4

Diskuse k příspěvku

Správná výslovnost anglicismů

Pro autora příspěvku
Vážený pane kolego, já osobně bych se určitě vyjádřila k oběma předchozím diskusním příspěvkům kolegů, neotálejte příliš! Na "živé" konferenci byste rovněž čelil případným námitkám, objasňoval různé připomínky a zodpovídal dotazy, využijte tedy nabízené šance také zde. Myslím to dobře, člověk musí přece i diskusi trénovat, aby se časem stal mistrem.
Jana Svobodová \| 17. 04. 2009 (21:55:40) \| reagovat

Pro autora příspěvku

Vážený pane kolego, já osobně bych se určitě vyjádřila k oběma předchozím diskusním příspěvkům kolegů, neotálejte příliš! Na "živé" konferenci byste rovněž čelil případným námitkám, objasňoval různé připomínky a zodpovídal dotazy, využijte tedy nabízené šance také zde. Myslím to dobře, člověk musí přece i diskusi trénovat, aby se časem stal mistrem.

Jana Svobodová | 17. 04. 2009 (21:55:40) | reagovat

Sukač
Není mi jasné, proč se autor pokouší o zjištění "správné" výslovnosti přejatých slov, konkrétně anglicismů, nebo zjišťuje správnou výslovnost anglických slov. Anglicismy jsou anglická slova v českém prostředí a přizpůsobená či přizpůsobovaná české výslovnosti a českému pravopisu, také zařazovaná do českého gramatického systému. Pokud se autor domnívá, že je pro českého mluvčího nutné, aby anglicky vyslovoval "know-how" a tím prokázal znalost angličtiny, pak je tento předpoklad mylný. Správná výslovnost anglických slov v angličtině není totéž, co výslovnost anglicismů v češtině a vůbec nesvědčí o úrovni znalosti cizího jazyka. Pokud se podle autora vinou "špatné" výslovnosti anglicismu dostaneme do trapné situace, pak bychom se jistě měli takto cítit, když "špatně" vyslovujeme slova fotbal, hokej, plejer, WC /vécé/, hamburger, kartridž, čártr, Kalifornie, Utah atd. Jiným problémem, jak studenti tato slova vyslovují v rámci výuky angličtiny, zda mají tendenci vyslovovat "počeštěle" nebo se snaží o přiblížení standardu britské či americké výslovnosti. Případně, a to je více pravděpodobné, při výuce angličtiny a v anglické komunikaci se snaží používat anglickou výslovnost (často podle vzoru učitele), při používání anglicismů v češtině výslovnost počeštělou. Jinak chci upozornit, že know-how se v britské angličtině nevyslovuje /nou hau/, pokud autor uvádí tuto výslovnost, zjišťuje vlastně standard severoamerické angličtiny. Totéž platí o roadshow, kde autorem uváděná správná výslovnost je severoamerická, ne britská. Pokud chce tedy autor zjišťovat "správnou" výslovnost, měl by i uvést, kterou variantu výslovnosti má na mysli. V tom případě jsou výsledky stejně neobjektivní, protože záleží na škole, kterou variantu angličtiny na škole preferuje. V seznamu literatury mi chybí slovník, který normovanou výslovnost uvádí, například renomované OAD, LDCE a vůbec nejlépe Cambridge English Pronouncing Dictionary. Řešetkův slovník z FINu neznám a rozhodně bych ho nepovažoval za standard, z něhož je možné čerpat spolehlivé údaje o výslovnosti. Je tedy otázka, zda autor vlastně nezjišťuje to, co je ve slovníku zapsáno "špatně". Navíc může dojít k tomu, že bude-li v rámci výzkumu autor chtít zjistit výslovnost slova rider, zjistí, že všichi vyslovují špatně. Počeštěle uslyší /rajdr/, ale v americké výslovnosti bude zcela běžný flap místo "d", tedy /raiD@r/, kde @ značím "šva". Je to jev běžný v mnoha amerických dialektech a proniká do standartní varianty, ale slovníky ho většinou nezachycují. Kdo tedy vlastně vyslovuje správně?
Roman \| 12. 04. 2009 (12:21:27) \| reagovat

Sukač

Není mi jasné, proč se autor pokouší o zjištění "správné" výslovnosti přejatých slov, konkrétně anglicismů, nebo zjišťuje správnou výslovnost anglických slov. Anglicismy jsou anglická slova v českém prostředí a přizpůsobená či přizpůsobovaná české výslovnosti a českému pravopisu, také zařazovaná do českého gramatického systému. Pokud se autor domnívá, že je pro českého mluvčího nutné, aby anglicky vyslovoval "know-how" a tím prokázal znalost angličtiny, pak je tento předpoklad mylný. Správná výslovnost anglických slov v angličtině není totéž, co výslovnost anglicismů v češtině a vůbec nesvědčí o úrovni znalosti cizího jazyka. Pokud se podle autora vinou "špatné" výslovnosti anglicismu dostaneme do trapné situace, pak bychom se jistě měli takto cítit, když "špatně" vyslovujeme slova fotbal, hokej, plejer, WC /vécé/, hamburger, kartridž, čártr, Kalifornie, Utah atd. Jiným problémem, jak studenti tato slova vyslovují v rámci výuky angličtiny, zda mají tendenci vyslovovat "počeštěle" nebo se snaží o přiblížení standardu britské či americké výslovnosti. Případně, a to je více pravděpodobné, při výuce angličtiny a v anglické komunikaci se snaží používat anglickou výslovnost (často podle vzoru učitele), při používání anglicismů v češtině výslovnost počeštělou.
Jinak chci upozornit, že know-how se v britské angličtině nevyslovuje /nou hau/, pokud autor uvádí tuto výslovnost, zjišťuje vlastně standard severoamerické angličtiny. Totéž platí o roadshow, kde autorem uváděná správná výslovnost je severoamerická, ne britská. Pokud chce tedy autor zjišťovat "správnou" výslovnost, měl by i uvést, kterou variantu výslovnosti má na mysli. V tom případě jsou výsledky stejně neobjektivní, protože záleží na škole, kterou variantu angličtiny na škole preferuje. V seznamu literatury mi chybí slovník, který normovanou výslovnost uvádí, například renomované OAD, LDCE a vůbec nejlépe Cambridge English Pronouncing Dictionary. Řešetkův slovník z FINu neznám a rozhodně bych ho nepovažoval za standard, z něhož je možné čerpat spolehlivé údaje o výslovnosti. Je tedy otázka, zda autor vlastně nezjišťuje to, co je ve slovníku zapsáno "špatně". Navíc může dojít k tomu, že bude-li v rámci výzkumu autor chtít zjistit výslovnost slova rider, zjistí, že všichi vyslovují špatně. Počeštěle uslyší /rajdr/, ale v americké výslovnosti bude zcela běžný flap místo "d", tedy /raiD@r/, kde @ značím "šva". Je to jev běžný v mnoha amerických dialektech a proniká do standartní varianty, ale slovníky ho většinou nezachycují. Kdo tedy vlastně vyslovuje správně?

Roman | 12. 04. 2009 (12:21:27) | reagovat

Správná výslovnost anglicismů
Plně souhlasím s autorovým vyjádřením, že výslovnost je v angličtině velmi důležitá a v mnohých případech rozlišující význam slov (ovšem namítám, že stejně je tomu i v češtině – zde uvedená dvojice „take“ a „fake“ je přibližně na úrovni českých korelačních párů „ten“ a „sen“, „jen“ a „len“ apod., „window“ a „widow“ je asi jako „slova“ a „sova“, není na nich tedy nic specifického, zcela jistě bychom našli v tomto směru problematičtější případy). Nesporným faktem také je, že se v případě mnoha anglicismů užívaných v češtině setkáváme s výslovnostní realizací nenáležitou, opírající se většinou o psanou podobu slov, případně anglickou výslovnost dialektickou apod. Autor však ve svém textu vlastně explicitně neuvádí, zda se v příspěvku zabývá výslovností anglicismů (tj. přejatých lexémů) v češtině (jejich správná výslovnost se řídí ortoepickými pravidly výslovnostní adaptace slov cizího původu, spočívající např. v substituci hlásek, uplatnění kombinatorických změn, případné změně umístění slovního přízvuku apod.), nebo zda se má jednat o výslovnost anglickou, tedy v angličtině. Předpokládám, že jde o výslovnost anglicismů v češtině, nicméně o ortoepických pravidlech počešťování ani odkazech na ně se autor v textu příspěvku nezmiňuje, stejně jako neuvádí odlišnost výslovnosti původní a počeštěné – v angličtině se slova know, show a road nevyslovují obvykle s -o-, resp. s -ou-, ale s diftongem, jehož součástí je tzv. střední středový vokál (označovaný v angličtině také jako mixed vowel a v češtině jako vokál neurčitý nebo redukovaný - [Ə]), odlišná je také výslovnost [rileišnz] a [rilejšns] (v češtině je vhodnější transkribovat ji s -j-, jak to uvádí např. publikace Nová slova v češtině. Slovník neologizmů z roku 1998, zde zařazená v seznamu literatury). Jestliže bereme v úvahu současný vliv nejen psané, ale i mluvené angličtiny na jazyk užívaný českou mládeží, bylo by dle mého názoru vhodné vzít tyto faktory v úvahu (vedle v příspěvku analyzovaných zřetelných odlišností psané a mluvené podoby slov, které jsou de facto důsledkem historického vývoje angličtiny a čeština je jen převzala - tedy v případech, kdy se výslovnost v češtině blíží výslovnosti anglické). Také již výše zmíněné umístění slovního přízvuku hraje u náležité výslovnosti zkoumaných kompozit a atributivních syntagmat v češtině svou roli (třebaže ne významotvornou). Z naznačených poznámek vyplývá, že problém výslovnosti anglicismů je v textu pouze nastíněn, ale nepochybně by si zasloužil i v rámci omezeného rozsahu zde uveřejněného příspěvku hlubší propracování, včetně detailnější analýzy výsledků průzkumu (zejména nesprávných odpovědí), kterou by i u takto malého vzorku respondentů bylo možné provést.
Diana Svobodová \| 31. 03. 2009 (08:54:05) \| reagovat

Správná výslovnost anglicismů

Plně souhlasím s autorovým vyjádřením, že výslovnost je v angličtině velmi důležitá a v mnohých případech rozlišující význam slov (ovšem namítám, že stejně je tomu i v češtině – zde uvedená dvojice „take“ a „fake“ je přibližně na úrovni českých korelačních párů „ten“ a „sen“, „jen“ a „len“ apod., „window“ a „widow“ je asi jako „slova“ a „sova“, není na nich tedy nic specifického, zcela jistě bychom našli v tomto směru problematičtější případy).
Nesporným faktem také je, že se v případě mnoha anglicismů užívaných v češtině setkáváme s výslovnostní realizací nenáležitou, opírající se většinou o psanou podobu slov, případně anglickou výslovnost dialektickou apod.
Autor však ve svém textu vlastně explicitně neuvádí, zda se v příspěvku zabývá výslovností anglicismů (tj. přejatých lexémů) v češtině (jejich správná výslovnost se řídí ortoepickými pravidly výslovnostní adaptace slov cizího původu, spočívající např. v substituci hlásek, uplatnění kombinatorických změn, případné změně umístění slovního přízvuku apod.), nebo zda se má jednat o výslovnost anglickou, tedy v angličtině.
Předpokládám, že jde o výslovnost anglicismů v češtině, nicméně o ortoepických pravidlech počešťování ani odkazech na ně se autor v textu příspěvku nezmiňuje, stejně jako neuvádí odlišnost výslovnosti původní a počeštěné – v angličtině se slova know, show a road nevyslovují obvykle s -o-, resp. s -ou-, ale s diftongem, jehož součástí je tzv. střední středový vokál (označovaný v angličtině také jako mixed vowel a v češtině jako vokál neurčitý nebo redukovaný - [Ə]), odlišná je také výslovnost [rileišnz] a [rilejšns] (v češtině je vhodnější transkribovat ji s -j-, jak to uvádí např. publikace Nová slova v češtině. Slovník neologizmů z roku 1998, zde zařazená v seznamu literatury). Jestliže bereme v úvahu současný vliv nejen psané, ale i mluvené angličtiny na jazyk užívaný českou mládeží, bylo by dle mého názoru vhodné vzít tyto faktory v úvahu (vedle v příspěvku analyzovaných zřetelných odlišností psané a mluvené podoby slov, které jsou de facto důsledkem historického vývoje angličtiny a čeština je jen převzala - tedy v případech, kdy se výslovnost v češtině blíží výslovnosti anglické). Také již výše zmíněné umístění slovního přízvuku hraje u náležité výslovnosti zkoumaných kompozit a atributivních syntagmat v češtině svou roli (třebaže ne významotvornou).
Z naznačených poznámek vyplývá, že problém výslovnosti anglicismů je v textu pouze nastíněn, ale nepochybně by si zasloužil i v rámci omezeného rozsahu zde uveřejněného příspěvku hlubší propracování, včetně detailnější analýzy výsledků průzkumu (zejména nesprávných odpovědí), kterou by i u takto malého vzorku respondentů bylo možné provést.

Diana Svobodová | 31. 03. 2009 (08:54:05) | reagovat

Aktualizace: 27. 05. 2010

Technický kontakt

Konference Čeština- jazyk slovanský 4

Diskuse k příspěvku

Správná výslovnost anglicismů

Konference Čeština
- jazyk slovanský 4